Tak jak to tedy všechno začalo...Okolnosti narození tvora, jemuž patří tento blog mi bohužel známé nejsou (a jak se dozvíte později, tak evidentně nejsou známé ani jeho původním majitelům...), avšak můžu už se podělit o okolnosti jeho příchodu do naší rodiny.
Protože nám na jaře 2007 po dlouhých 15 letech zemřel Bertík (pejsek
ještě neznámějšího původu než je ten nynější - můžete zkoumat na obrázku vedle), tak nějak jsme cítili potřebu zaplnit to prázdno, které vzniklo v rohu kuchyně něčím jiným. Žádnou dekoraci, která by se na toto místo hodila jsme nemohli vybrat, a tak jsem se rozhodla pořídit k mamce k jejích narozeninám psí překvapení. Když se k tomu vracím zpětně, nevím, jestli to nebylo spíš za trest... ale o tom později.
Po dlouhém pročítání inzerátů jsem ustoupila od pěstěných ras a přešla výhradně na inzeráty začínající slovem "Daruji". Konečný výběr padl na psa, jež jeho majitelé popisovali jako "kříženec - matka kříženec bígla s (nejspíš černým) labradorem a otec kokršpaněl. Pravda, podobu onoho štěněte jsem si opravdu ani trochu nedokázala představit, ale nakonec mě to nezklamalo.
S pytlem granulí (jež jsem vyhodnotila jako nejpřijatelnější odměnu za počáteční výchovu ) jsem se tedy vydala na strastiplnou cestu do Zaječic za Prahu. Tady mě přivítal nevrlý kokršpaněl velice pokročilého věku (tato poznámka má také vysoký význam pro pozdější vývoj našeho štěněte) a neuvěřitelně znavená fenka obklopená šesti mrňaty. Paní majitelka prý ať si vyberu z těch zlatých štěňat (dvě z šesti byli černá). Protože mi všechna připadala stejná, ukázala jsem na to, co se zdálo být nejtlustším - tedy zdravě rostlým. Tak prý dobře a že je moje. Odevzdala jsem granule, popadla štěně, na které jsem nejspíš prve ukázala (i když vážně nevím) a šla. Vlakem zpět se mnou jel i původní majitel, protože byl strojvůdcem a jel do Prahy na službu. To psisko jsem mu chtěla cestou vrátit, protože neustále kňučelo a jediné, co ho dokázalo umlčet, bylo drážní hlášení. I z toho důvodu dostalo jméno Mark - podle hlavního hrdiny z Traispottingu, který měl mj. také trochu společného s vlaky...
Protože mamčiny narozeniny byly až o týden později, musela jsem ho nechat u mně v Praze, což mě také utvrdilo v tom, že si psa do bytu nikdy nechci pořídit. A taky to dozajista oddálilo moje mateřské touhy...
